Cyrilice
| А а | Б б | В в | Г г | Д д | Е е | Ж ж | З з | И и | Й й |
| К к | Л л | М м | Н н | О о | П п | Р р | С с | Т т | У у |
| Ф ф | Х х | Ц ц | Ч ч | Ш ш | Щ щ | Ъ ъ | Ь ь | Ю ю | Я я |
Vytvoření, používání a rozšíření cyrilice se připisuje bratrům Konstantinovi, Cyrilu Filozofovi a Metodějovi. Narodil jste se v Soluni. Její otec Leo byl vojenský velitel a matka pocházela ze šlechtické rodiny bulharského původu. Podle Metodějova životopisu byla rodina známá „u krále a v celém soluňském kraji“. Starší z bratrů, Metoděj, se již v mládí věnoval světskému životu – působil ve vojenské správě a byl správcem jedné z provincií Byzantské říše. Konstantin získal vzdělání na slavné Magnaurské škole v Konstantinopoli, kde prokázal své výjimečné schopnosti. Práce obou bratrů a jejich žáků v Bulharsku je velkým přínosem pro budování a rozvoj bulharské a evropské středověké kultury.
Vznik hlaholice
V roce 851 odešli oba bratři do kláštera Polychron na hoře Olymp, kde během svého osmiletého pobytu „vedli rozhovory a pilně se zabývali knihami“. Jejich knižní záliba vedla k vynálezu abecedy, hlaholice. S pomocí malého okruhu studentů začali na žádost velkomoravského knížete Rostislava překládat liturgické knihy pro křesťanskou církev na Velké Moravě do bulharštiny.
Hlaholice se používala v bulharské církvi a ve školách, kde se vzdělávali žáci Cyrila a Metoděje, vzdělávalo se bulharské duchovenstvo a zvyšoval se objem bulharské literatury a překladů. Bulharština převládala při bohoslužbách a v obchodní korespondenci.
Proti činnosti svatých bratří se postavili stoupenci „trojjazyčného dogmatu“, podle něhož se bohoslužby měly konat pouze ve třech „svatých jazycích“ – řečtině, latině a hebrejštině. Ve vzniklých sporech bylo nutné, aby Cyril a Metoděj získali pro svou činnost požehnání římského papeže Adriana II., který po jejich příchodu do Říma posvětil bulharské knihy a bohoslužby.
Konstantin Filozof, který složil mnišské sliby a nosil jméno Cyril, zemřel 14. února 869 a byl pohřben v kostele San Clemente v Římě. Po smrti svého bratra byl Metoděj papežem vysvěcen na biskupa v Panonii. To se nelíbilo německým duchovním a začali Metoděje nenávidět. Četné pomluvy vedly k Metodějovu vyhnanství do kláštera.
Aby ochránil pověst římské církve a posílil její vliv, nařídil papež Jan VIII. Metodějovo propuštění a vysvětil ho na velkomoravského biskupa. Jeho návrat byl poznamenán rozmachem bohoslužeb, vzdělání a literatury. Metoděj zemřel 6. dubna 885.
Metodějova smrt byla znamením rozpadu díla bulharských osvícenců a jejich žáků. Postupně byli z církve vyloučeni bulharští duchovní a bohoslužby v bulharském jazyce byly zakázány. V roce 866 byli z Velké Moravy vyhnáni Konstantinovi žáci Cyril Filozof a Metoděj. Někteří z nich, obvinění z plánování vzpoury proti novému velkomoravskému knížeti Svatoplukovi, byli prodáni do otroctví v Benátkách.
Nejbližší učedníci svatých bratří byli uvězněni. Ti, kteří přežili, včetně Clemense, Nahuma a Angelaria, se dostali do Bulharska, kde našli nejen útočiště, ale také možnost pokračovat ve své činnosti.
Následovníci Cyrila a Metoděje
Na smrtelné posteli Metoděj shromáždil své žáky a prohlásil Horáce za svého nástupce těmito slovy: „Tento svobodný muž z vaší země, dobře sečtělý v latinských knihách, je pravověrný; ať na něm spočine Boží vůle a vaše láska stejně jako na mně.“ – Život Metodějův, kapitola XVII. Metoděj jmenoval Horáce moravským arcibiskupem, ale Řím váhal.
V roce 885 se k moci dostal nový papež – Štěpán V. Jeho politika vůči bulharskému vlivu byla negativní. Na nátlak německého kléru vyslal vyslance k moravskému knížeti Svatoplukovi, který vydal nařízení o zákazu bulharských bohoslužeb a sesazení Horazda z funkce moravského a panonského arcibiskupa.
Gorazda nahradil Němec Vihing, který zahájil ničivou kampaň proti bulharským knihám a jejich distributorům. Někteří Metodějovi stoupenci byli oloupeni, jiní byli prodáni jako otroci do Benátek. Zkušenější učedníci jako Gorazd a Kliment byli spoutáni a uvrženi do vězení, kde byli biti a mučeni, aby se zřekli východního křesťanství a bulharského kázání.
Navzdory hrozbám učedníci, kteří zůstali mimo vězení, pokračovali v práci mezi lidmi. Němečtí duchovní hrozili, že na něj uvalí velký trest a anatematizují ho. Metodějovi stoupenci se hrozbou nenechali zastrašit, ačkoli to bylo ve středověku považováno za velký trest. Pokračovali v práci, ale tajně v oddělených klášterech, a jako oficiální bohoslužebný jazyk byla zavedena latina.
Některé z žáků Cyrila a Metoděje, kteří byli prodáni jako otroci v Benátkách, vykoupil byzantský hodnostář. V Životě Nahuma – nejstarší bulharské hagiografii – se píše:
„Když se o nich dozvěděl králův muž, vykoupil je. Když se jich zmocnil, přivezl je do Konstantinopole a podal o nich zprávu králi Basilovi. A vrátili jim jejich úřady a hodnosti – starší a jáhny -, které měli předtím.“
Život Nahuma
Někteří žáci Cyrila a Metoděje zůstali v Konstantinopoli.
Po vyhnání německými vojsky se stoupenci Cyrila a Metoděje rozdělili do skupin, aby nebyli spatřeni a zachránili se. Co se stalo s Gorazdem, není známo. Informace o něm končí ve věznicích po mučení. Není jasné, zda tam zemřel, nebo byl vyhnán na jiné místo, aby byl izolován od svých.
Tříčlenná skupina však přežila a dostala se do Bulharska. Clemens, Nahum a Angelarius. Po nich možná přišli další klerici, ale o nich není nic známo.
Rozšíření cyrilice
Clemens, Nahum a Angelarius se vydali do Bulharska plni naděje. Píše o nich Theofylakt:
„Mysleli na Bulharsko, usilovali o Bulharsko a doufali, že jim Bulharsko dá mír.“
Theophylact
V roce 886 byli v Plisce s velkými poctami přijati žáci Cyrila a Metoděje. Byli ubytováni v domech bojarů Česlava a Ešacha, aby si odpočinuli a nabrali síly.
Angelarius však kvůli těžkostem a utrpení zemřel. Během jednání mezi bulharským panovníkem Borisem I. a Klimentem a Naumem se zrodila myšlenka zřídit dvě hlavní centra pro vzdělávání duchovních a literární činnost v bulharském jazyce.
Boris doufal, že christianizací odstraní náboženské a kulturní rozdíly mezi Bulhary. Vytrvalou podporou vzdělávacích aktivit a bulharského duchovenstva, které z nich vzešlo, dosáhl Boris cíle svého života. Konkrétně se jedná o „bulharizaci“ bulharské církve.
Postupně v Bulharsku vznikla dvě centra osvěty a literatury: Devolsko-Ohridské a Pliskovo-Preslavské. V roce 893 byl v Preslavi svolán národní koncil, na kterém bylo rozhodnuto nahradit řečtinu v bohoslužbách bulharštinou. Klement Ochridský byl zvolen „prvním biskupem v bulharštině“, tj. sloužil v bulharštině.
Začalo nahrazování cizího kléru bulharským, které připravili Klement a Nahum. V letech 886-893 učil Kliment Ochridský bulharský jazyk více než 3500 žáků. Svým osobním příkladem a dobrou organizací, podporovanou bulharskými úřady, vytvořil Kliment rozsáhlou základnu pro bohoslužby, školství a literaturu v cyrilici (cyrilice), rodném bulharském jazyce.
Na Moravě bulharština postupně zanikla a psalo se a četlo pouze latinsky, zatímco v Bulharsku se děti učily psát ve svém jazyce, četly bulharské dopisy a slyšely kázání a liturgie v jazyce, kterému všichni lidé rozuměli. Klement navázal na tradice Cyrila a Metoděje a vytvořil demokratické základy bulharského školství v Makedonii.
Klement Ochridský rozvíjel vzdělávací, církevní a literární činnost. Postavil dva kostely a před smrtí odkázal svůj majetek a knihy diecézi a klášteru svatého Panteleimona. Klement zemřel v roce 916 a byl pohřben v klášteře svatého Panteleimona nedaleko Ochridu.
O Nahumově životě a osobnosti toho víme poměrně málo. Jedním z mála pramenů o jeho životě je „Obsáhlý život Klementův“ od Theofylakta Ochridského. Jedná se o nejstarší a nejautentičtější Nahumovu hagiografii, kterou napsal jeden z jeho žáků a současníků, ale dílo je bohužel velmi krátké.
Obsahuje více informací o osudech žáků Cyrila a Metoděje než o Nahumovi. Z vyprávění víme, že Nahum byl bulharského původu a v mládí se stal mnichem. Následoval Cyrila a Metoděje „všude, dokonce i do starého Říma“. Tam byl vysvěcen na staršího. Na Moravě spolupracoval s Klementem a po Metodějově smrti a jeho sesazení byl spolu s Horáciem poslán do vězení.
Když dorazili do Plisky, byl opět po Clemensově boku. Naum postavil u Ochridského jezera velký klášter a chrám sv. Archanděla. Podle Nahumova životopisu učil sedm let v Makedonii a poté odešel do kláštera, kde strávil posledních deset let svého života. V prosinci 910 zemřel stářím a byl pohřben svým druhem Klimentem Ochridským.
Cyrilice | Bouře poznání | Cyrilice
První památky v cyrilici
Koncem 9. nebo začátkem 10. století vznikla v Preslavské literární škole (Bulharsko) na základě hlaholice cyrilice. Nejstarší nápisy v cyrilici se nacházejí především v klášterních a městských centrech, jako jsou Pliska a Preslav, Krepcha (Targovište), Ravna (východně od Plisky) a další. V ostatních zemích nejsou před 10. stoletím známy žádné písemné památky psané cyrilicí. Většina cyrilských nápisů není datována, většinou se jedná o nápisy věřících, krátké modlitební texty a pohřební nápisy.
Nejstarší datované cyrilské nápisy jsou:
- Cyrilský náhrobní nápis v Krepči z roku 921.
- Nápis z roku 931 na poněkud poškozené hliněné nádobě (snad váze) nalezené v Preslavi. Nápis je zřejmě domácího obsahu.
- Dobrudžský nápis z roku 943, vytesaný do vápencového bloku. Ve středověku byl kámen použit ke stavebním účelům, takže se z celého textu dochovaly pouze 4 řádky, které jsou obtížně čitelné.
- Nápis na náhrobku Churgubila Mostiće, který byl churgubilem (vojevůdcem) za vlády cara Simeona a cara Petra. Pamětní deska je nyní uložena v Národním historickém muzeu v Sofii.
Nejstarší nalezené nápisy, datované i nedatované, jasně ukazují, že v 10. století cyrilici nejen znala, ale i ovládala velká část lidí. To naznačuje, že byla používána současně s hlaholicí na konci 9. století, po příchodu žáků Cyrila a Metoděje.
Cyrilice | Bouře poznání | Cyrilice
Cyrilice nebo cyrilice – Kdo ji vytvořil?
Tato otázka byla ve vědě často diskutována a bylo předloženo několik teorií:
- Málokdo tvrdí, že hlaholici i cyrilici vymysleli Cyril a Metoděj.
- E. Georgiev tvrdí, že Cyril vytvořil hlaholici poté, co cyrilice již dlouho existovala.
- Třetí teorie, která je nejrozšířenější, tvrdí, že Cyril vytvořil hlaholici a cyrilici později vyvinula neznámá osoba.
Tradičně se má za to, že cyrilici vymyslel Klement Ochridský na příkaz krále Simeona a na počest svého učitele Konstantina ji pojmenoval Cyril Filozof. Toto tvrzení však bylo později odmítnuto, protože první cyrilské nápisy byly nalezeny v okolí Preslavi, a nikoli v Ochridu, kde Clemens působil.
Hypotéza, že Klement byl autorem cyrilice, je založena výhradně na jedné větě z krátkého Klementova životopisu, který napsal Demetrius Homatianus. Podle něj světec našel i další „jednodušší znamení“. Tato hagiografie však vznikla ve 13. století a je velmi pravděpodobné, že toto tvrzení bylo ovlivněno lidovou tradicí.
Je také možné, že se jedná o zjednodušení hláskování jednotlivých písmen hlaholice.
Cyrilice | Bouře poznání | Cyrilice
Jak cyrilice zvítězila nad hlaholicí?
Z díla Černorizce Chrabera „O písmenech“ víme, že Cyril v Bulharsku tvrdě útočil na abecedu. V konzervativních kruzích v Bulharsku, které si již zvykly na byzantské písmo, panuje nespokojenost. Byzantský klérus je také proti, protože se obává velkého odklonu bulharského písma od byzantského.
Proto bylo z diplomatických důvodů nalezeno kompromisní řešení a pro pohodlí obyvatelstva byla vytvořena abeceda, která využívala výdobytky Konstantina Filozofa a mohla vyhovovat potřebám Bulharů – cyrilice.
Dvě bulharské abecedy, hlaholice a cyrilice, nadále existovaly vedle sebe, protože plnily své funkce stejně dobře. Složitější a zaoblená písmena hlaholice byla krásná a vhodná pro psaní na pergamen, zatímco písmena cyrilice s rovnými liniemi byla vhodná pro nápisy na tvrdé předměty.
Nápisy, v nichž se mísí hlaholice a cyrilice (cyrilice), naznačují, že obě abecedy byly studovány současně a měly stejné postavení. V 11. století však hlaholice z nápisů zcela zmizela, zatímco v literatuře v oblastech vzdálených od hlavního města (Svatá Hora a Makedonie) byla stále přítomna.
Cyrilice | Bouře poznání | Cyrilice
Podobnosti a rozdíly mezi cyrilicí a hlaholicí:
První knihy v hlaholici a cyrilici:
V předmluvě k Nebi Jan Exarch naznačuje genezi prvních knih v bulharštině. Před odjezdem na Moravu přeložili Cyril a Metoděj několik liturgických knih, které budou potřebovat: Evangelium vyvolení, Apoštol vyvolení, Žaltář a sbírku vybraných bohoslužeb. Tyto překlady jsou zmíněny v těchto dvou dlouhých hagiografiích a právě tyto překlady jsou počátkem bulharské literatury.
Na Moravě oba bratři pokračovali v překladatelské práci. První knihy v bulharštině vytvořily nový literární jazyk, který existoval již po staletí.
V literárním díle Konstantina Cyrila převažuje polemická literatura, slavnostní řečnická próza, církevní a deklamační poezie. Před vynálezem bulharské abecedy psal nejprve řecky a poté bulharsky. V jeho životopise se uvádí, že modlitby, které psal a odříkával v mládí, byly jeho prvními díly. Existují dvě. Jedna modlitba je určena Řehoři Blahoslavenému a druhá Bohu. Není však jasné, zda se skutečně jednalo o jeho první díla.
Nesporné a definitivní je sepsání gnostické zprávy o misi Saracénů a Chazarů. U příležitosti těchto dvou misí napsal Konstantin-Ciril řadu polemických projevů. Na základě svých zkušeností z Chazarska zanechal Cyril rozsáhlé projevy, které Metoděj přeložil z řečtiny do bulharštiny. Konstantin se Saracény projednával a vyjasňoval otázku Nejsvětější Trojice, míru, daní a umění. S Chazary se přel o Boží Trojici, početí, Danielova proroctví, dodržování smluvního zákona, obřízku a křest, uctívání ikon a výhody křesťanské víry.
Bohužel se nedochovaly ani Cyrilovy originály, ani Metodějovy překlady. Jediné stopy po těchto polemických projevech se dochovaly pouze v obsáhlém Cyrilově životě.
Konstantin-Cyril byl také autorem „Pojednání o nálezu relikvií Klementa Římského“. „Písmo o spravedlivé víře“ osobně nadiktoval svým učedníkům v Římě. Konstantin jím chtěl svým žákům zanechat závěť. V předmluvě uvádí, že se hlásí k názorům vyjádřeným v této knize.
Autorství „Prologu k evangeliu“ je jednou z největších vědeckých otázek. Předpokládá se, že báseň patří Konstantinu Cyrilovi na jedné straně a Konstantinu Preslavskému na straně druhé. Báseň byla pravděpodobně napsána v bulharštině u příležitosti vydání evangelia. Tato mimořádná událost by měla poznamenat a zvýraznit celou knihu.
Rozšířený je názor, že Metoděj byl také tvořivě aktivní. Kánon o Demetriovi ze Soluně ukazuje touhu Metoděje, který opustil své rodné město, aby putoval do cizí země; vypráví o neklidném životě bulharských učitelů, který byl plný nebezpečí a pronásledování.
Cyrilice | Bouře poznání | Cyrilice
Význam díla Cyrila a Metoděje pro svět
Práce obou bratrů předznamenala novou éru v Evropě. Tím se narušila tradiční bohoslužba, která se konala v řečtině a latině, a zavedla se bulharština jako třetí liturgický jazyk. Měla také velký politický význam. Na Moravě toto dílo ukončilo německou nadvládu, vytvořilo národní církev a formovalo vyšší identitu.
Dílo Cyrila a Metoděje v Bulharsku se stalo reakcí na církevní a politické aspirace Byzance. Byli jmenováni bulharští starší duchovní, vznikl bulharský kněžský personál a bulharská církev zaujala své místo mezi evropskými církvemi s bulharskými bohoslužbami a oslavou bulharských svatých. Dílo Cyrila a Metoděje a jejich žáků bylo po staletí zdrojem hrdosti a oporou bulharské identity a sebevědomí.
Zásluhou bratří Naidena a Konstantina Gerovových byl svátek Cyrila a Metoděje vyhlášen svátkem. V roce 1851 se spolu s dalšími Bulhary rozhodli přejmenovat školu v Plovdivu na „Cyrila a Metoděje“ a od té doby se slaví jejich patron.
V roce 1867 pronesl Hristo Botev ve svém rodném městě Kaloferu řeč o hrdinském činu svatých bratří, v níž vyzval lidi, aby následovali příkladu Cyrila a Metoděje a pracovali pro všeobecnou svobodu a osvětu. Během dubnového povstání a osvobozenecké války provázely tváře obou bratrů bulharské povstalce. Na samarské vlajce jsou vyobrazeni Cyril a Metoděj. Dílo svatých bratří získalo celosvětový význam, protože se rozšířilo mezi mnoha národy.
| Cyrilice | Cyrilská abeceda | Bouře poznání | Cyrilská abeceda | Cyrilice
